Přeskočit na obsah

OPAC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

OPAC (Online public access catalog) je on-line veřejně přístupný knihovní katalog. Umožňuje vyhledávat ve fondech knihovny a registrovaným čtenářům nabízí možnost objednání díla k výpůjčce. Využívá automatizovaný knihovní systém a elektronicky zpracované katalogizační záznamy. Někdy nabízí i přístup ke zdigitalizovaným dokumentům a další funkce.

Předchůdci - lístkové a svazkové katalogy

[editovat | editovat zdroj]

Před zavedením automatizace se v knihovnách a podobných institucích proužívaly pro vyhledávání katalogy lístkové, případně svazkové (tištěné). Fungovaly na principu prekoordinovaného abecedně řazeného rejstříku.[1] Plnily zejména funkce lokační (kde se ten který dokument v knihovně nachází) a bibliografickou (podávající informaci o existenci dokumentu).[2] Používaly se od konce 18. století do konce 20. století, kdy tento způsob katalogizace vytlačily elektronické systémy.

Online rekatalogizace i postupný převod katalogizačních lístků do elektronické podoby (retrospektivní konverze) jsou časově i finančně náročnou záležitostí, zejména při velkém rozsahu fondu. Proto se uzavřené lístkové katalogy po nějakou dobu v mnoha knihovnách nadále používají. Digitalizace katalogizačních lístků umožňuje jejich prozatímní online zpřístupnění v obrazové podobě a zároveň je prvním krokem pro jejich retrokonverzi.[3]

Funkční požadavky online katalogu

[editovat | editovat zdroj]

Online katalog by měl zajišťovat následující funkce:[4]

  1. Vyhledávací funkce: Uživatel by měl pomocí katalogu být schopen získat bibliografické zdroje jako výsledek vyhledávání podle atributů nebo relací těchto zdrojů.
  2. Identifikační funkce: Uživatel by se měl pomocí katalogu přesvědčit, že entita v záznamu popsaná odpovídá entitě, kterou hledá, nebo rozlišit mezi dvěma čí více entitami s podobnými charakteristikami.
  3. Výběrová funkce: Katalog by měl uživatelům usnadnit výběr materiálů, které odpovídají jejich potřebám co do obsahu a fyzického formátu (a obdobně umožnit odmítnutí materiálů, které jejich potřebám nevyhovují).
  4. Zpřístupňovací funkce: Katalog by měl umožnit přístup k popisovaným zdrojům (např. prostřednictvím výpůjčky nebo v případě elektronických zdrojů prostřednictvím on-line připojení ke vzdálenému zdroji).
  5. Navigační funkce: Katalog by měl podporovat navigaci v databázi pomocí logického uspořádání bibliografických informací a prezentace jasných metod přechodu mezi souvisejícími záznamy.

Generace elektronických katalogů

[editovat | editovat zdroj]

První generace

[editovat | editovat zdroj]

Katalogizace se prováděla v automatizovaném knihovním systému. Vyhledávání zpočátku probíhalo v textovém uživatelském rozhraní, ke kterému se přistupovalo prostřednictvím terminálu. Rejstříky napodobovaly knihovní katalog. K vyhledávání se využíval příkazový jazyk a booleovské operátory.[1] Bylo již možné vyhledávání podle více hledisek, takže se už nemuselo pro jeden fond budovat několik lístkových katalogů podle různých kritérií (jmenný, systematický, předmětový).

Druhá generace - OPAC

[editovat | editovat zdroj]

Koncem 80. let se automatizované knihovní systémy významně proměnily a pro vyhledávání nabídly grafické rozhraní s poli pro vyhledávání, které umožnilo snadnější obsluhu katalogu i pro běžného čtenáře. S rozvojem internetu se zlepšila obsluha i přístup k fondu. OPAC nabízí vyhledávání pomocí klíčových slov, slovních spojení s využitím booleovských a proximitních operátorů a možností krácení, vedle toho i přístup přes různé rejstříky. Navíc poskytuje například filtrování a ukládání výsledků, objednávání a rezervace či informace o výpůjčkách.[1]

Třetí generace - OPAC 2.0, discovery systémy

[editovat | editovat zdroj]

Idea katalogů "nové generace" byla představena v roce 1993 Charlesem Hildrethem na konferenci Clinic on Library Applications of Data Processing – vznikl koncept – E3OPAC:[5]

  • enhanced – vylepšená funkčnost a použitelnost
  • expanded – rozšíření indexace, obsahu záznamů a druhů dokumentů
  • extended – napojení na další služby, knihovny a informační databáze

Tyto katalogy jsou založeny na principech webu 2.0 a snaží se přiblížit uživatelům zvyklým používat webové vyhledávače, především Google. Nabízejí jednodušší uživatelské rozhraní a intuitivní vyhledávání, např. jeden řádek pro veškeré vyhledávání s možností přepnutí na pokročilé vyhledávání. Zároveň poskytují nástroje k usnadnění hledání, např. našeptávače, autokorekci, stematizaci nebo tzv. tag clouds k nalezení podobných nebo skloňovaných slov. Výsledky vyhledávání je možno omezit pomocí faset a jsou řazeny podle relevance, případně uživatelského hodnocení, které je rovněž novým rysem těchto katalogů. Někdy lze přidávat i recenze a tagovat záznamy. Dalšími vlastnostmi katalogů nové generace (z nichž některé byly využívány už generací předchozí) jsou např. přístupnost pro nevidomé, propojení s plnými texty (SFX) nebo obohacování obsahu náhledy obálek (Obálky knih).

Mezi katalogy nové generace se zařazují i tzv. discovery systémy, které umožňují navíc přístup k velkému množství dat z různých zdrojů. Aplikace je zde oddělena od databáze, vyhledávání probíhá nad metadaty centrálního indexu. Do něho se ukládá jednak sklízený obsah databází a dalších zdrojů knihovny (nebo i více knihoven) včetně elektronických, jednak obsah získaný na základě licenčních smluv od producentů bibliografických databází.[6]

Příklady OPAC katalogů v ČR

[editovat | editovat zdroj]

Aleph – modul knihovního systému Aleph 500 od izraelské firmy ExLibris, který využívá např. Národní knihovna ČR v Praze, Vědecká knihovna v Olomouci , Akademická knihovna Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

IPAC ARL – modul knihovního systému ARL od české firmy Cosmotron

Portaro (OPAC 2.0) – webový katalog od české firmy KP-SYS s jednoduchým ovládáním, používá např. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně.[7]

Carmen (OPAC 2.0) – modul knihovního systému Clavius od české firmy LANius[8]

VuFind (discovery systém) – open source rozhraní katalogu nové generace s rozšířenými možnostmi vyhledávání. VuFind využívá portál Knihovny.cz, Moravská zemská knihovna a Národní technická knihovna.

Primo (discovery systém) - produkt firmy ExLibris[9], využívaný jako UKAŽ na Karlově Univerzitě

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 Generace katalogů. Kabinet informačních studií a knihovnictví (KISK) [online]. © 2004–2014 [cit. 2014-12-04]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/vikba10/genkat.htm Archivováno 31. 8. 2011 na Wayback Machine.
  2. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Katalog. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-12-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001443&local_base=KTD.
  3. ↑ MIKŠOVSKÁ, Nataša. Retrospektivní konverze (nejen) v českých knihovnách | Čtenář. casopisctenar.cz [online]. 2018-05-04 [cit. 2026-06-03]. Dostupné online.
  4. ↑ BYRUM, John D., Jr. On-line katalogy a knihovní portály v současném informačním prostředí. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 9-22 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/519byrum.htm>. ISSN 1801-3252.
  5. ↑ HILDRETH, C. R., Extending the online catalog: The point of diminishing returns. In Emerging communities:integrating networked information into library service [sborník z konference Clinic on Library Applicationsof Data Processing 1993]. Urbana (IL): Graduate School of Library and Information Science,University of Illinois at Urbana-Champaign, 1994. s. 84–100. ISSN 0069-4789. Dostupné z:http://hdl.handle.net/2142/367
  6. ↑ ČEJKA, Marek. Dopady zavedení web scale discovery systémů v akademických knihovnách [online]. Praha: 2016.
  7. ↑ KP-SYS - Portaro. kpsys.cz [online]. [cit. 2015-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-22.
  8. ↑ Od „klasického“ katalogu k OPAC 2.0 | Čtenář. casopisctenar.cz [online]. 2018-07-27 [cit. 2026-06-03]. Dostupné online.
  9. ↑ Nové technologie OPACu v éře Googlu : Ex Libris Primo | Ikaros. www.ikaros.cz [online]. [cit. 2026-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-19.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BYRUM, John D., Jr. On-line katalogy a knihovní portály v současném informačním prostředí. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 9-22 [cit. 2014-12-02]. ISSN 1801-3252.
  • KOVÁŘOVÁ, Dana. Nová generace OPAC katalogů. [online]. 2008 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/nova-generace-opac-katalogu Archivováno 20. 2. 2010 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Image Obrázky, zvuky či videa k tématu OPAC na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=OPAC&oldid=25940720“