Son (akustika)

Son (sone) je psychoakustická jednotka vyjadřující subjektivně vnímanou hlasitost zvuku. Jedná se (na rozdíl od decibelu) o lineární jednotku.
Jeden son je definován jako hlasitost tónu o frekvenci 1000 Hz a hladině intenzity zvuku L(I) = 40 dB. Tam, kde se objeví jednotka dB, vždy se jedná o poměr veličin a hovoří se o "hladině" dané veličiny. Pro jiné frekvence se musí hodnota přepočítat v závislosti na frekvenční citlivosti lidského sluchu.

Příklady

Situace a zdroj zvuku	Akustický tlak p pascal	Zvuková hladina Lp dB re 20 µPa	Hlasitost son
Hranice bolesti	100 Pa	134 dB	~ 676 son
Poškození sluchu při krátkodobém působení	20 Pa	od 120 dB	~ 250 son
Proudové letadlo (vzdálené 100 m)	6,3 – 200 Pa	110 – 140 dB	~ 125 – 1024 son
Sbíječka (1 m) / diskotéka	2 Pa	~ 100 dB	~ 60 son
Poškození sluchu při dlouhodobém působení	0,63 Pa	od 90 dB	~ 32 son
Silnice se silným provozem (10 m)	0,2 – 0,63 Pa	80 – 90 dB	~ 16 – 32 son
Osobní auto (10 m)	0,02 – 0,2 Pa	60 – 80 dB	~ 4 – 32 son
Televizor (1 m) – pokojová hlasitost	0,02 Pa	cca 60 dB	~ 4 son
Nevzrušený rozhovor (1 m)	2×10−3 – 6,3×10−3 Pa	40 – 50 dB	~ 1 – 2 son
Velmi tichá místnost	2×10−4 – 6,3×10−4 Pa	20 – 30 dB	~ 0,15 – 0,4 son
Šum listí ve větru, klidný dech	6,3×10−5 Pa	10 dB	~ 0,02 son
Hranice slyšitelnosti při 2 kHz	2×10−5 Pa	0 dB	0 son

Další jednotkou subjektivní hlasitosti je fón. Vztah mezi nimi ukazuje následující tabulka.

son	1	2	4	8	16	32	64
fón	40	50	60	70	80	90	100

Externí odkazy

• Slovníkové heslo son ve Wikislovníku