Cestovní pas


Cestovní pas (nebo krátce jen pas) je cestovní dokument, který pro konkrétního člověka vydává vláda státu, jehož je občanem. Je základním dokumentem, který je potřeba pro vstup a projíždění jinými státy.
Ve stanovených případech (např. pro cestování občana Evropské unie po jejím území a do některých dalších států) postačuje pro překročení hranic průkaz totožnosti (pro občany ČR občanský průkaz).[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]

Předchůdci pasů byly průvodní (ochranné) listy, v Českých zemích též nazývané glejty, které vydával panovník nebo vyšší šlechtic. V Česku je neznámější glejt, který vydal Zikmund Lucemburský Janu Husovi. Tento glejt mu zajišťoval ochranu na cestě do Kostnice (nikoliv po dobu koncilu, kde byl Hus odsouzen). Z těchto listů se pasy postupně vyvinuly.[2]
V Rakouském císařství byly cestovní pasy zavedeny na základě císařského nařízení ze dne 9. února 1857, č. 31 ř. z., o zavedení nového pasového systému. V Rakousko-Uhersku byly ve 2. polovině 19. století cestovní pasy (tehdejší terminologií pocestní pasy) vydávány v zásadě tolerantně. Po opatření kolkem byly dále bezplatné a jejich vydání mohlo být odepřeno pouze osobám nesvéprávným a těm, které zčásti nebo zcela pozbyly občanská práva. Obsahovaly jméno a příjmení cestující osoby, zaměstnání, bydliště, věk, náboženství, cíl cesty, podpis, dobu platnosti a popis cestujícího. Za určitých podmínek mohl být pas vydán dokonce i osobám vyšetřovaným na svobodě pro politické záležitosti.[3]
Císařské nařízení platilo s navazujícími změnami až do roku 1928, kdy bylo novým zákonem zrušeno. První republika stanovila vydávání pasů zákonem o cestovních pasech 55/1928. Tyto pasy již musely mít fotografii cestující osoby (fotografie se do pasů dostaly na přelomu 19. a 20. století). Vydání pasu mohlo být odepřeno z vyjmenovaných důvodů, mezi nimi i „světoběžníkům ze zvyku“.[4] Jak za Rakousko-Uherska, tak za první republiky nemusela mít manželka a děti vlastní pas, postačilo zapsání do pasu manželova (otcova).[4]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Cestovní pasy obsahují fotografii držitele, podpis, datum narození, státní občanství a někdy další znaky identifikující člověka, proto je lze používat jako průkaz totožnosti. Mnoho zemí do pasů zahrnuje i tištěnou strojově čitelnou oblast dokladů usnadňující zpracování.
Biometrický pas, který již užívá většina států na světě, obsahuje také RFID čip (varianta bez čipu se v ČR vydává s dobou platnosti jen 6 měsíců). Pas kromě běžných údajů obsahuje také údaje biometrické, které usnadňují identifikaci předkladatele dokladu jako oprávněného držitele.
Pokud je ke vstupu potřeba vízum, bývá vlepeno do cestovního pasu.[pozn. 1] V jednodušších případech je vízum udělováno přímo při překračování hranic formou otisku razítka.
Pasy byly označeny za velmi slabý článek ve světovém cestovním bezpečnostním systému,[5] protože je snadné je napodobit nebo pozměnit. Málo zemí kontroluje, zda předkládaný pas není na seznamu ztracených nebo zmizelých.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]
Afrika
[editovat | editovat zdroj]- Beninský cestovní pas
- Čadský cestovní pas
- Džibutský cestovní pas
- Egyptský cestovní pas
- Eritrejský cestovní pas
- Etiopijský cestovní pas
- Gabonský cestovní pas
- Ghanský cestovní pas
- Guinejský cestovní pas
- Jihoafrický cestovní pas
- Kapverdský cestovní pas
- Keňský cestovní pas
- Konžský cestovní pas
- Mauritánský cestovní pas
- Marocký cestovní pas
- Mosambický cestovní pas
- Namibijský cestovní pas
- Nigerský cestovní pas
- Nigerijský cestovní pas
- Seychelský cestovní pas
- Somálský cestovní pas
- Somalilandský cestovní pas
- Cestovní pas Svaté Heleny
- Cestovní pas Svatého Tomáše a Princova ostrova
- Svazijský cestovní pas
- Tanzanský cestovní pas
- Tožský cestovní pas
- Tuniský cestovní pas
- Ugandský cestovní pas
Amerika
[editovat | editovat zdroj]Jižní Amerika
[editovat | editovat zdroj]- Argentínský cestovní pás
- Brazilský cestovní pas
- Ekvádorský cestovní pas
- Kolumbijský cestovní pas
- Chilský cestovní pas
- Peruánský cestovní pas
- Venezuelský cestovní pas
Severní Amerika
[editovat | editovat zdroj]Asie
[editovat | editovat zdroj]Evropa
[editovat | editovat zdroj]- Gibraltarský cestovní pas
- Jerseyský cestovní pas
- Manský cestovní pas
Evropská unie
[editovat | editovat zdroj]Oceánie
[editovat | editovat zdroj]Zvláštní druhy pasu
[editovat | editovat zdroj]
Mezi zvláštní druhy pasu patří:
- Diplomatický pas a Služební pas – vydává se zákonem stanovenému okruhu osob, jejich platnost je omezena na 10 let (bez biometrických údajů na 1 rok). Služební pas se vrací po ukončení služební cesty.[6]
- Laissez–passer je diplomatický cestovní dokument vydávaný zejména pro pracovníky mezinárodních organizací (OSN).[7]
- Uprchlický pas a jeho předchůdce Nansenův pas
- Vnitřní pas je doklad totožnosti v některých státech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vízum muže mít též formu vyplněného razítka ověřeného kulatým razítkem zastupitelského úřadu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Cestovní doklady [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2022-06-16. Dostupné online.
- ↑ Sběratel pasů, vandrovních knížek a jiné cestovní historie. iReceptář.cz [online]. 2012-07-15. Dostupné online.
- ↑ VOČADLO, Ja. Český právník.. [s.l.]: I. L. Kober, 1862. Dostupné online. Kapitola O listinách cestovních, s. 147–148.
- 1 2 Zákon 55/1928 o cestovních pasech. [s.l.]: Národní shromáždění Československé, 1928. Dostupné online.
- ↑ Svět zaplavily falešné pasy. Metro Praha. Březen 2014, čís. 47, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-7811.
- ↑ Zákon č. 329/1999 Sb. [online]. Zákony pro lidi, 1999-12-27. Dostupné online.
- ↑ United Nations Laissez-passer [online]. International Criminal Court, 2019-10-28. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu cestovní pas na Wikimedia Commons
Téma Pas ve Wikicitátech
Slovníkové heslo pas ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Pas v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Passport Index (žebříček pasů) – PassportIndex.org, Arton
- Přehled států s bezvízovým stykem Archivováno 10. 10. 2019 na Wayback Machine.




