Cestovní pas
Cestovní pas (nebo krátce jen pas) je cestovní dokument, který pro konkrétního člověka vydává vláda státu, jehož je občanem. Je základním dokumentem, který je potřeba pro vstup a projíždění jinými státy.
Ve stanovených případech (např. pro cestování občana Evropské unie po jejím území a do některých dalších států) postačuje pro překročení hranic průkaz totožnosti (pro občany ČR občanský průkaz).[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Předchůdci pasů byly průvodní (ochranné) listy, v Českých zemích též nazývané glejty, které vydával panovník nebo vyšší šlechtic. V Česku je neznámější glejt, který vydal Zikmund Lucemburský Janu Husovi. Tento glejt mu zajišťoval ochranu na cestě do Kostnice (nikoliv po dobu koncilu, kde byl Hus odsouzen). Z těchto listů se pasy postupně vyvinuly.[2]
V Rakouském císařství byly cestovní pasy zavedeny na základě císařského nařízení ze dne 9. února 1857, č. 31 ř. z., o zavedení nového pasového systému. V Rakousko-Uhersku byly ve 2. polovině 19. století cestovní pasy (tehdejší terminologií pocestní pasy) vydávány v zásadě tolerantně. Po opatření kolkem byly dále bezplatné a jejich vydání mohlo být odepřeno pouze osobám nesvéprávným a těm, které zčásti nebo zcela pozbyly občanská práva. Obsahovaly jméno a příjmení cestující osoby, zaměstnání, bydliště, věk, náboženství, cíl cesty, podpis, dobu platnosti a popis cestujícího. Za určitých podmínek mohl být pas vydán dokonce i osobám vyšetřovaným na svobodě pro politické záležitosti.[3]
Císařské nařízení platilo s navazujícími změnami až do roku 1928, kdy bylo novým zákonem zrušeno. První republika stanovila vydávání pasů zákonem o cestovních pasech 55/1928. Tyto pasy již musely mít fotografii cestující osoby (fotografie se do pasů dostaly na přelomu 19. a 20. století). Vydání pasu mohlo být odepřeno z vyjmenovaných důvodů, mezi nimi i „světoběžníkům ze zvyku“.[4] Jak za Rakousko-Uherska, tak za první republiky nemusela mít manželka a děti vlastní pas, postačilo zapsání do pasu manželova (otcova).[4]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Cestovní pasy obsahují fotografii držitele, podpis, datum narození, státní občanství a někdy další znaky identifikující člověka, proto je lze používat jako průkaz totožnosti. Mnoho zemí do pasů zahrnuje i tištěnou strojově čitelnou oblast dokladů usnadňující zpracování.
Biometrický pas, který již užívá většina států na světě, obsahuje také RFID čip (varianta bez čipu se v ČR vydává s dobou platnosti jen 6 měsíců). Pas kromě běžných údajů obsahuje také údaje biometrické, které usnadňují identifikaci předkladatele dokladu jako oprávněného držitele.
Pokud je ke vstupu potřeba vízum, bývá vlepeno do cestovního pasu.[pozn. 1] V jednodušších případech je vízum udělováno přímo při překračování hranic formou otisku razítka.
Pasy byly označeny za velmi slabý článek ve světovém cestovním bezpečnostním systému,[5] protože je snadné je napodobit nebo pozměnit. Málo zemí kontroluje, zda předkládaný pas není na seznamu ztracených nebo zmizelých.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]
Afrika
[editovat | editovat zdroj]
Beninský cestovní pas
Čadský cestovní pas
Džibutský cestovní pas
Egyptský cestovní pas
Eritrejský cestovní pas
Etiopijský cestovní pas
Gabonský cestovní pas
Ghanský cestovní pas
Guinejský cestovní pas
Jihoafrický cestovní pas
Kapverdský cestovní pas
Keňský cestovní pas
Konžský cestovní pas
Mauritánský cestovní pas
Marocký cestovní pas
Mosambický cestovní pas
Namibijský cestovní pas
Nigerský cestovní pas
Nigerijský cestovní pas
Seychelský cestovní pas
Somálský cestovní pas
Somalilandský cestovní pas
Cestovní pas Svaté Heleny
Cestovní pas Svatého Tomáše a Princova ostrova
Svazijský cestovní pas
Tanzanský cestovní pas
Tožský cestovní pas
Tuniský cestovní pas
Ugandský cestovní pas
.jpg)
Amerika
[editovat | editovat zdroj]Jižní Amerika
[editovat | editovat zdroj]
Argentínský cestovní pás
Brazilský cestovní pas
Ekvádorský cestovní pas
Kolumbijský cestovní pas
Chilský cestovní pas
Peruánský cestovní pas
Venezuelský cestovní pas
.png)
Severní Amerika
[editovat | editovat zdroj]_new.jpg)
.jpg)
.jpg)
_new.jpg)
.jpg)
Asie
[editovat | editovat zdroj]
_PASSPORT_2020.png)
Evropa
[editovat | editovat zdroj]
Gibraltarský cestovní pas
Jerseyský cestovní pas
Manský cestovní pas
.jpg)
.png)
.png)
.svg)
Evropská unie
[editovat | editovat zdroj]
Oceánie
[editovat | editovat zdroj]
Zvláštní druhy pasu
[editovat | editovat zdroj]
Mezi zvláštní druhy pasu patří:
- Diplomatický pas a Služební pas – vydává se zákonem stanovenému okruhu osob, jejich platnost je omezena na 10 let (bez biometrických údajů na 1 rok). Služební pas se vrací po ukončení služební cesty.[6]
- Laissez–passer je diplomatický cestovní dokument vydávaný zejména pro pracovníky mezinárodních organizací (OSN).[7]
- Uprchlický pas a jeho předchůdce Nansenův pas
- Vnitřní pas je doklad totožnosti v některých státech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vízum muže mít též formu vyplněného razítka ověřeného kulatým razítkem zastupitelského úřadu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Cestovní doklady [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2022-06-16. Dostupné online.
- ↑ Sběratel pasů, vandrovních knížek a jiné cestovní historie. iReceptář.cz [online]. 2012-07-15. Dostupné online.
- ↑ VOČADLO, Ja. Český právník.. [s.l.]: I. L. Kober, 1862. Dostupné online. Kapitola O listinách cestovních, s. 147–148.
- 1 2 Zákon 55/1928 o cestovních pasech. [s.l.]: Národní shromáždění Československé, 1928. Dostupné online.
- ↑ Svět zaplavily falešné pasy. Metro Praha. Březen 2014, čís. 47, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-7811.
- ↑ Zákon č. 329/1999 Sb. [online]. Zákony pro lidi, 1999-12-27. Dostupné online.
- ↑ United Nations Laissez-passer [online]. International Criminal Court, 2019-10-28. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu cestovní pas na Wikimedia Commons 
Téma Pas ve Wikicitátech
Slovníkové heslo pas ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Pas v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Passport Index (žebříček pasů) – PassportIndex.org, Arton
- Přehled států s bezvízovým stykem Archivováno 10. 10. 2019 na Wayback Machine.
